Ne vždycky nás naše touha po dobrodružství přejde. A ne vždycky její uskutečnění dopadne dobře…
Ne vždycky nás naše touha po dobrodružství přejde. A ne vždycky její uskutečnění dopadne dobře…
Cherub je série knih od autora Roberta Muchmorea, přičemž nejde o žádnou hlubokomyslnou literaturu, ale o jedny z těch knížek, které jsou spíše pro děti, přečetete je ale jedním dechem a odpočinete si u toho. Myslím, že jde o správné čtení na prázdniny a rozhodně nikoho nebude nudit.
Možná znáte to bezcílné bloumání po knihovně, kdy se bezradně probíráte hromadou knih, povětšinou romány, jejichž konec je předvídatelný po přečtení prvních pár stránek. A prostě nevíte, co si půjčit. Tak vezmete do ruky nějakou knížku, která vás zaujme alespoň názvem a doufáte, že se tentokrát trefíte. Tímto způsobem jsem se dostala ke knize Leonardův stín od Christophera Greye. Příjemně mě to překvapilo, přečetla jsem to jedním dechem.
Když jsem poprvé slyšela o nové knize autorky Stephenie Meyer jménem Hostitel, rozpačitě jsem očekávala další boom pro dospívající, který zachvátí svět a bude nás pronásledovat na každém kroku. Byla jsem odhodlaná knihu nečíst, obzvlášť když jsem se dozvěděla, že se jedná o typickou sci-fi, ve které jsem často dosti vybíravá. Pak ale přišly dlouhé prázdninové dny a jak známo, člověk na dovolené je ochotný přečíst cokoliv. I tak jsem si jeden výtisk Hostitele koupila a vešla vstříct svému osudu, který se ukázal být více než překvapivý.
Michal Viewegh je veřejností považován za nejúspěšnějších českých spisovatelů. Mám-li být upřímná, mě jeho knihy zvlášť nezaujaly. Důvod? Nejspíš jsou jeho knihy moc realistické. A snílek tohle od knihy ne vždy očekává. Když už ale leží v naší knihovničce téměř celá jeho bibliografie, přečtu si to.
K sérii od Terryho Pratchetta jsem se odhodlával dlouho. Ale jak to tak bývá, stále bylo co číst, nenašel jsem si mezeru ve své knihovně. To se změnilo v době, kdy se mi do ruky dostala kniha “První příběhy ze Zeměplochy”, která obsahuje první dva díly - Barva kouzel a Lehké fantastično.
Pamatuji si, kdy nám tahle knížka, možná spíš kniha s jejími čtyřmi sty stránkami, ležela v knihovně. Neměla nějak extra zajímavou obálku, spíš takovou nic neříkající. A nápis pod názvem byl pro mě, jakožto dítě, děsivý: ?Světově nejžádanější dějiny filosofie?.