Vzpomínám, když před několika (asi šesti) lety propukla mánie jménem Pokémon a spol., nastartovala tím poměrně krátkou, ač strhující vlnu sbírání kartiček, soubojů v Baybladech a sledování seriálu.

Nyní se nemohu ubránit dojmu, že přišla vlna nová, mnohem větší. A jako nositelka kouzelnického jména Kakashi Kunoichi, jež zarazilo mnohé jiné kouzelníky, se cítím být téměř povinna “něco” napsat.

Anime

Mé zkušenosti s ním nejsou příliš rozsáhlé. Začala jsem, jako mnoho jiných, u seriálu Naruto. A jako mnoho jiných jsem si o něm nejdříve nemyslela nic moc. Jakmile jsem však shlédla pár dílů (od začátku, to je důležité), byla jsem chycena :). Co mne dostalo? Až na openingy krásná hudba, chytlavý děj a Japonština. Poté následovaly ukázky jiných seriálů…

A co na anime tolika lidem vadí? Pokaždé slyším argument: “to jsou pohádky pro děti”. A pokaždé z úst někoho, kdo s ním žádné zkušenosti nemá. Je tedy pro děti? Ano i ne. Myslím, že stejně jako klasický film, může být anime jednoduché či špatné a může být anime složité, zajímavé, geniální :).

Záleží i na přístupu diváka. Chcete-li si odnést nezajímavý zážitek, je dobré se na něj dívat s českým dabingem. Tímto se mi zhnusil přáteli oblíbený Bleach - prvních pár dílů jsem našla pouze s dabingem… Když se dívám v Japonštině a s anglickými titulky, zároveň se vzdělávám. Také si můžete vybrat, na co právě máte náladu - když se necítíte dobře, pusťte si naivní, ale vtipnou a uvolňující parodii Ouran Koukou Host Club. Jindy třeba Ergo proxy. Výběr je široký a záleží pouze na vás.

Co dodat? Anime asi zůstane po tomto článku stejně nenáviděné a zbožňované a spousta lidí bude stále přesvědčena, že je “jen pro děti”. Ale třeba se těch několik čtenářů zamyslí… Uvidíme. :))

Zanechat komentář

Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.