Ruský film stilyagi (v českém překladu Páskové, v anglickém Hipsters) jsem zhlédla víceméně náhodou na Karlovarském festivale, kdy svou roli sehrál pěkně barevný plakát, rychlé ruce jednoho pokladníka a krátká fronta před kinem, protože ne všichni z naší skupiny vládli všemocnými festival passy.

Když se tedy všechny tyto náhody příhodně sešly, stačilo vyčesat si vlasy cukrovou vodou do vysokého kohouta, na lýtka si namalovat šev od nedostatkových punčoch a divoká socialistická jízda mohla začít.

http://www.youtube.com/watch?v=GR4_EtbnhEo

Nacházíme se v roce 1955, Stalin už je minulostí a právě startuje Chruščovova éra. A protože správný film má začít bitkou, v prvních vteřinách filmu přihlížíme přepadu skupiny stilyagů, vyznavačů amerického životního stylu, barevných šatů, swingu a jazzu, komsomolským oddílem mladých komunistů. Jedním z unylých komsomolů je i Mels, přeborník v běhu, který se pustí za pronásledováním prchající stilyagy Polji (přátelé jí samozřejmě neřeknou jinak, než Polly). Toto setkání pro něj bude mít osudovou hodnotu a stane se vstupenkou do světa plného hudby (která se mimochodem kopíruje na vyřazené rentgenové snímky), kýčovtého oblečení a monstrózních účesů. Jeho revolta se samozřejmě setká s tvrdou odezvou a Mels (nyní sebevědomý pásek Mel) je vyloučen ze školy a musí si s krásnou Polly poboku protloukat cestu životem jinak.Ve filmu se střídá jedno skvělé retromuzikálové číslo za druhým a vy budeme mít za pár minut chuť koupit v průjezdu od překupníka příšernou kravatu a také vyrazit korzovat na Brodway (ve skutečnosti po třídě Gorkého-Tverské). Tato chuť Vás ovšem stejně jako hlavní hrdiny přejde hned po té, co se vůdce pásků Fred (Fjodor) vrátí ze stáže v Americe ve střízlivém dobře padnoucím obleku a se zprávou, že na západě se páskovská revoluce nekonala a nekoná.

Film se nese ve velmi silném antisocialisickém duchu, který cítíme nejen díky rebelujícím páskům ale i díky pohledům na jejich život a život jejich rodin po zhasnutí světel na tanečním parketu. Musím říct, že jsem po odchodu z kina byla vysloveně nadšená a útržky písní (ačkoli obdařena iracionální odtažitostí k ruštině, jako velká část našeho národa) jsem prozpěvovala ještě tři dny.

Zanechat komentář

Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.