Již je to 8 let, co u nás vyšel první díl třináctidílné série o sourozencích Baudelairových, které na každém roku provází smůla. Avšak tato edice je ještě dnes populární, avšak jsou lepší knihy, psané Lemonym Snicketem, či film, který zachycuje první tři díly?
Zlý začátek, tak se jmenuje první díl Řady nešťastných příhod (A serie of unfortunate events), a název odpovídá celé knize. Seznamte se s Baudelairovými - Violet Baudelairová, nejstarší ze sourozenců, je zapálená vynálezkyně a při vymýšlení vynálezů si vždy stahuje vlasy stuhou, aby jí nepadali do očí. Klaus Baudelair, prostřední ze sourozenců, je vášnivý čtenář a nosí brýle. A poslední, malá Sunny Baudelairová, je ještě batole a ze všeho nejradši do všeho kouše.
Osud sourozencům zamíchal nesnadné, byť přímo strašlivé karty. Jednoho dne, když si sourozenci hráli na pláži, přišel k nim opatrovník jejich majetku a rodinný přítel pan Poe a oznámil jim, že jejich rodiče zahynuli při strašlivém požáru, při kterém shořel celý jejich dům. Do doby, než bude Violet plnoletá se tedy budou muset přistěhovat k “nejbližšímu” příbuznému, kterým je zlosyn hrabě Olaf. Olaf však není žádný “hodný strýček”, je to velmi, velmi vzdálený bratranec z několikátého kolena, který má na kotníku vytetované oko (které bude Baudelairovy dlouho pronásledovat) a kterému nejde o nic jiného, než jak získat obrovské dědictví sourozenců Baudelairových. Naštěstí se mu to nepodaří a děti jedou od Olafa pryč…
V druhém díle, nazvaném Temné terárium, se děti přestěhují od zlého hraběte Olafa ke strýčkovi Montymu (jmenuje se Montgomery Montgomery 
). Strýček Monty je náramně milý člověk a chce děti vzít na vědeckou výpravu do Peru, je to totiž herpetolog. Ale bohužel i zde pronásleduje sourozence neskutečná smůla. Jednoho dne se ve dveřích domu objeví hrabě Olaf převlečený za herpetologického pomocníka Stephana. Děti za dva dny, den před jejich cestou do Peru, naleznou strýčka Montyho mrtvého… Snaží se dokázat nevinu hada, který byl “obviněn” za strýčkovu smrt. Když se jim to podaří, hrabě Olaf, nebo Stephano, jak chcete, je již pryč. A tak se děti stěhují k dalšímu opatrovníkovi…
Ve třetím díle, který se jmenuje Široké okno, se děti dostaly k “fobické” tetě Josephine, která se bojí všeho, od kliky u dveří, přes topení až po realitní agenty. Děti tedy nejsou moc šťastné, neboť jsou v jedom pokoji a nemají teplé jídlo, ale přesto jsou šťastné, že je již nesleduje Olaf. To se však spletly. Do životů se jim opět vrací Olaf převlečený za kapitána Shama a tak jednoho dne najdou v domě dopis na rozloučenou od tety. Díky něho zjistí, že není mrtvá, jen vězněná v Bílé jeskyni, kde ji také děti najdou, ale objeví se Olaf, který shodí tetu do jezera plného pijavic. Naštěstí se i v této chmurné chvíli objevuje pan Poe a zachraňuje je, avšak Olaf opět unikne spravedlnosti…
Knihy jsou psané opravdu zajímavým způsobem, Snicket klade důraz na pochopení čtenáře všem slovům, někdy je však až dopodrobna vysvětluje. Děj je chytlavý, knihy končí smutně, podle toho, ze kterého konce se to vezme… Olaf vždy unikne spravedlnosti, sirotci putují od opatrovníka k opatrovníkovi a zažívají samé nešťastné příhody. Knih je, jak jsem již líčila, celkem 13, poslední vyšla roku 2007 s názvem Konec. Knihy opravdu doporučuji si přečíst, ale nyní k filmu.
Film je natočen podle prvních třech knih, ale moc to tomu neodpovídá. Díly jsou ve filmu zpřeházené, některé věci vůbec neodpovídají knize atd. Jedinou výhodu si u mě film získal hrabětem Olafem, který mě naprosto dostal, ztvárnil ho Jim Carrey a podal skvělý výkon 
Byť jsem viděla nejprve film a až pak četla knihy, dávám přednost knihám. Baudelairovy jsem si představovala naprosto jinak (kromě Sunny ), Klaus má nosit brýle, Violet má být starší… Doporučuji si přečíst knihy, je tam větší možnost představivosti a zas tak tlusté nejsou 
Nakonec přikládám ukázku filmu (sice anglicky, ale stojí za to)
Jeden komentář k “Řada nešťastných příhod”
Zanechat komentář
Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.
Nahrávání ...
15.7. 2009 v 06:40
Jéé.. no na to už se nevím jak dlouho na Tvé doporučení chystám vrhnout…=D A stále ještě nic, mám šílený zlozvyk si v knihovně nevzpomenout, co jsem si to chtěla přečíst… Vzpomenu si až doma a pak mi takhle dlouho trvá, než se k nějaké knížce dostanu. Přečtu mezi tím hold hromadu dalších…;)