Byl pozdní večer a já kráčela setmělou pražskou ulicí. Míjela jsem davy lidí a tak jsem si pomalu ani nevšimla malého zapadlého vchodu divadla Viola. Chystala jsem se na své první letošní představení - Máj od Karla Hynka Máchy.

Interiér

Čím je divadlo zvláštní? Když jsem vešla, upoutal mě mladý muž, který ode mě za malý poplatek převzal kabát. Dále jsem pokračovala do menší restaurace a objednala si pití. I s horkou kávou jsem se vydala do sálu. Avšak pokud očekáváte nepohodlná a nahuštěná sedadla, hluboce se mýlíte. V malém salónku na mě čekaly pohodlné gaučíky a židle s měkoučkými polštáři. Ze stěny shlíželi herci z fotografií.

Já se pohodlně usadila na nejpřednější sedačce a na stolek si položila horkou kávu. Všude panovalo příjemné přítmí. Zanedlouho se v sále dokonale setmělo a s úvodním potleskem vystoupila na jeviště jediná herečka a recitátorka toho večera - Bára Hrzánová. Od té chvíle jsem ústa nezavřela, jelikož slovní vtip stíhal herecké dovednosti. Ačkoliv je Máchův Máj jedna z těch tragičtějších básní, pobavil mě dokonale. Hrzánová je výborná herečka.

Svoji roli si vychutnávala a i ti, kdož považují Hynkův výběr slov za příliš složitý, by jistě sdíleli můj názor. Hra světel jen podporovala výtečný herecký výkon a kulis díky jasnému vyjadřování nebylo téměř potřeba. Obzvlášť intermezza byla zahrána s takovým elánem, že i pán, který před představením jevil známky značné únavy, tleskal jako pominutý. Hra mě natolik zaujala, že jsem se pohnula až když se světla v sále rozzářila. Já si všimla své nedopité kávy a jedním lokem ji do sebe vyklopila, abych měla čas ještě několikrát přivítat Báru na podiu, jelikož hlasitý jásot a potlesk jí nedaly možnost odejít do zákulisí na delší dobu. Až její !dvanácté! úklony na všechny strany nám daly sbohem. Ještě chvíli jsem vstřebávala dojmy z představení, naposledy se usmála na krásného pana šatnáře a vydala se s potěšenou náladou, že můj výběr nezklamal, do noční Prahy.

Zanechat komentář

Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.