Určitě jste někdy slyšeli jméno ?Don Quijot de la Mancha?. Já ho slyšela také :), a proto jsem si přečetla knihu od Cervantese i zakoupila film. Dnes bych ale chtěla psát o divadelním představení, které mi vzalo dech, takže je můj článek vysoce (!) neobjektivní.

Kus secvičil Divadelní klub Jirásek Česká Lípa a uvádím zde odkaz na seznam aktérů, jelikož si to dotyční opravdu zaslouží: http://programy.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=9167&P_soubor=televize%2Fporad_divadla.php%3Fid%3Dvuvkjda566wrt

Hrálo se v malém KD v Mimoni, kde se nesešlo moc lidí. Od představení jsem (možná proto) moc neočekávala, což se brzy změnilo. Teď ale k samotnému obsahu.
Začátek je totožný s knihou, Don Quijote vyráží na dobrodružné cesty se svým zbrojnošem Sancho Panzou za značně komických okolností (zbroj = kuchyňské náčiní apod.). Dále se už ale děj s knihou rozchází.

Mladý španěl Juan pod hrozbou smrti stáhne svou snoubenku Julii (výborně zahranou) do víru zinscenovaných čarodějnických procesů. Ta pod tlakem inkvizice přichází o rozum, a je z ?milosti? zařazena mezi řadové vězně. Juan ji po dlouhé době nachází a její šílenství přijímá jako  trest za svůj čin.

Don Quijote se svým zbrojnošem jako by byl součástí jiné hry, jako by dva děje fungovaly jako navzájem si rovná interludia (mezihry). To však Quijotovi neubírá na působnosti. Záhy poté, co konečně nachází  Dulcineu z Tobosy, dámu svého srdce, umírá. Jeho zbrojnoš se ujímá údělu drobnými činy zachraňovat svět.

Emoce během představení se ani nedají vypsat, ?to se musí vidět? :). Co na mně zanechalo tak silný dojem? Především střídání komických, smutných a téměř děsivých scén. Ještě máte úsměv na rtech, když tu se vynoří Velký inkvizitor, neuvěřitelně chladný a krutý.

Na závěr přikládám odkaz na reportáž, kterou natočila regionální televize Mitel Mimoň. Obsahuje rozhovor s režisérem, autorem a Quijotem v jedné osobě a přdstevitelem Sancho Panzy.

http://www.mitel-tv.cz/2009/9.03/9.10-don_quijote.wmv

Zanechat komentář

Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.