Po dlouhém přesvědčování ze strany mých přátel jsem se konečně nahloubala do tajů kronik Prydainu. Spousta lidí tvrdí, že se jedná o pohádku, je tomu ovšem skutečně tak? Samotná zápletka se pro mnohé může zdát natolik ?pohádková?, že prostě nemůže jít o nic víc.
To jsem si také myslela při prvních třech kapitolách. Obyčejný pasáček vepřů Taran se dostává do problému spojeného s útěkem věštecké svině, kterou za každých okolností musí najít. Spojí se s princem Gwydionem a po jeho boku čelí nebezpečenstvím Rohatého krále. Zní to jako napětí a adrenalin v krvi při čtení? To rozhodně ne. Ovšem přesto přezevšechno po několika kapitolách Lloyd Alexander ukazuje druhou stránku hlavních postav. Taran ve skutečnosti není zase až tak hloupý, Gwydion není po všech stránkách tak úchvatný, princezna Eilonwy není jenom hloupé naivní dítě a ?skřet? Gurgi je dokonce více lidský, než jsem čekala. Napříč jejich zvláštnímu poslání jsem se při čtení často setkávala s krásnou rovnováhou mezi napětím, ironií a vtipem. Kniha tří zjevení ještě s velice přimhouřeným okem může jako pohádka chápána trochu být, druhá povídka ?Černý kotel? již však určitě ne. Taran dospívá, moudří a celá povídka se vyvíjí. Autor čtenáři nabízí spoustu rad do života, setkáváme se se samotnou smrtí, která nás má poučit, že některé věci zvrátit nelze. Při čtení jsem často pociťovala zvláštní pocit beznaděje, na který autor odkazoval, přesto zde ale Lloyd zachoval ten svůj krásný styl psaní, který mne doslova uchvátil. Nikde jinde jsem se s ničím podobným nesetkala. Knize dávám 80% 
Jeden komentář k “Kroniky Prydainu”
Zanechat komentář
Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.
Nahrávání ...
2.7. 2009 v 07:48
No, tak o Kronikách jsem slyšela od kamarádky a prý je to skvělý příběh. Nyní jsem si obě knihy, a navíc ještě Knihu tří zjevení, koupila přes aukro, ale ještě jsem se nedotnutila se do ní začít
Přednost má Harry Potter 
Jsem zvědavá, jaká ta kniha bude 