Možná znáte to bezcílné bloumání po knihovně, kdy se bezradně probíráte hromadou knih, povětšinou romány, jejichž konec je předvídatelný po přečtení prvních pár stránek. A prostě nevíte, co si půjčit. Tak vezmete do ruky nějakou knížku, která vás zaujme alespoň názvem a doufáte, že se tentokrát trefíte. Tímto způsobem jsem se dostala ke knize Leonardův stín od Christophera Greye. Příjemně mě to překvapilo, přečetla jsem to jedním dechem.
Obálka knihy
Přesuneme se do Milána, na konec 15. století. V jednom domě žije chlapec, sluha Giacomo a shodou okolností je jeho pánem Leonardo da Vinci. Giacomo zastává práce jako nakupování, vyřizování obchodů a pro Leonarda by udělal první, poslední. Jeho práce je ovšem čím dál problematičtější, protože jeho pán už kdoví jak dlouho nedostal žádné peníze. Jakékoliv jeho příjmy jsou totiž podmíněny jediným - domalováním Poslední večeře, na které už pracuje dva roky a poslední dobou se v podstatě nehnul z místa. Navíc má na Velikonoce přijet papež, který chce poslední večeři vidět.
Leonardo na něčem očividně pracuje, ale s malbou se neděje nic. Proč, a na čem pracuje? To by Giacomo rád věděl. A ještě raději by byl, kdyby ho pán učil malovat. Sám tajně kreslí po všech papírech, které najde a pomalu se zdokonaluje.
Pomalu s Giacomem odhalujeme různá tajemství o Leonardově minulosti, jeho práci a problémech s Poslední večeří. Navíc nás nechává nahlížet do jeho myšlenek, kde se mu honí hlavou, jestli Leonardo náhodou není jeho otec. Protože kdo je to vlastně Giacomo.
Možná se nedozvíte všechno, ale minimálně hodně zajímavého. Setkáte se s alchymistou, papežem, milánským knížetem a to jen když se na chvíli necháte pohltit touhle kihou a budete se na chvíli koukat na Milán pohledem 500 let starým a vnímavým.
Autor prý vycházel z faktů, Leonardových zápisků z let 1495-1498, mezery si doplnil vlastní fantazií a vznikla kniha, vlastně tak trochu i o vztahu Leonarda a jeho sluhy, který přestože se to někdy nezdá, je velmi pěkný. Leonardo je tu navíc zobrazen v roli arogantního umělce, tedy žádné zidealizované postavy. Mohlo to tak klidně být i když asi nebylo. Kniha dá člověku celkem pěknou představu o oné době a smaže nám ideály Leonarda jakožto dokonalého člověka. Protože on je taky jenom člověk.
Jeden komentář k “Christopher Grey - Leonardův stín”
Zanechat komentář
Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.
Nahrávání ...
4.3. 2009 v 18:42
Jééé to jsem četla:) Hezká knížka s originálním příběhem. Nejvíc se mi líbilo, jak si autor Leonarda podrobně nastudoval..