Pamatuji si, kdy nám tahle knížka, možná spíš kniha s jejími čtyřmi sty stránkami, ležela v knihovně. Neměla nějak extra zajímavou obálku, spíš takovou nic neříkající. A nápis pod názvem byl pro mě, jakožto dítě, děsivý: ?Světově nejžádanější dějiny filosofie?.
Dějiny, to není přece nějak zajímavé čtení a filosofie, co to vlastně je. Jisté povědomí jsem měla, ale abych si o tom musela číst, to mě ani nehlo. Jenže pak se mi nějakým neznámým způsobem dostala do ruky a já se od ní nemohla odtrhnout.
Začíná to několika stránkami o čtrnáctileté holce Sofii, která najde ve schránce zdánlivě nic neříkající dopis s otázkou: ?Kdo jsi??
A tady nám začíná podstata filosofie. Jde o otázky. Kdybychom se neptali, třeba i sami sebe, nebude nikdy nic objeveno nebo vymyšleno. Možná, že podstata veškeré moudrosti je v umění pokládat otázky. Třeba soudě podle Sokrata…
Sofiin svět - obálka
A tímhle jménem už se dozvídáme víc, dostáváme se k těm zmiňovaným dějinám filosofie. Tímhle dopisem to totiž pro Sofii neskončí. Začnou jí chodit dopisy se stránkami o filosofii samotné, tedy o tom, co to filosofie je, o filosofech a pak také dopisy s otázkami, které se nějak vážou na dopisy poučné.
Ale ne, že by šlo o text a z něj pak otázky jako kdybychom měli získat výtah z textu. Ty otázky chodí dřív, aby mohla Sofie a tedy i čtenář lépe pochopit podstatu textu.
Postupem času se Sofie setká s filosofem samotným a on ji učí (i když to slovo se mi v tomto kontextu moc nelíbí) dějinám filosofie. Začne přírodními filosofy, třeba Anaximandrem, tedy prvními pokusy člověka o vymanění z všeprostupujících odkazů na to, že za všechno mohou bohové. Dále jdeme ke slavné trojici Sókrata, Platóna a Aristotela. A takto bych mohla pokračovat stále blíž k současnosti. Je to způsob, jak se pokusit pochopit smýšlení jiných lidí jiných kultur a jiné doby.
Aby toho nebylo dost, setkává se Sofie ve svém životě s podivnými odkazy na dívku jménem Hilda Knagová, které jí vůbec nedávají smysl. Co má dělat v její posteli šátek se jménem Hilda a pohled adresovaný Hildě v její schránce?
Ze začátku těžko říct, ale ani toto nezůstane utajeno a odhalení bude šokující.
Víte, člověk má někdy pocit, že jediná jistota, kterou má je to, že žije. Jenže co když jsme jen výplody něčí fantazie? Ano, tento článek končí zvláštně. Ale ten, kdo si knihu přečte, brzy pochopí.
Jeden komentář k “Jostein Gaarder - Sofiin svět”
Zanechat komentář
Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.
Nahrávání ...
5.2. 2009 v 14:05
Jojo, tahle knížka je hodně dobrá:).
…hlavně ten konec, ta vlastní pointa mě dostala.