Michal Viewegh je veřejností považován za nejúspěšnějších českých spisovatelů. Mám-li být upřímná, mě jeho knihy zvlášť nezaujaly. Důvod? Nejspíš jsou jeho knihy moc realistické. A snílek tohle od knihy ne vždy očekává. Když už ale leží v naší knihovničce téměř celá jeho bibliografie, přečtu si to.
Opravdu mě ale zaujaly pouze dvě jeho knížky, konkrétně Lekce tvůrčího psaní a právě Andělé všedního dne.
Hachamel, Nith-Haiah, Jofaniel a mladičká Ilmuth… Čtyři andělé, kteří sedí na mostě, vůbec nevypadají jako andělé a rozebírají jak zpříjemnit jistému Karlovi jeho poslední den života. Většina z nich na to nahlíží s šokujícím chladem, pocity jako by nevnímali. Ale co jim zbývá, když se předchozí noci snažili zpříjemnit poslední chvíle dvanáctileté holčičce umírající na rakovinu. Úděl anděla není nosit křídla (beztak žádná nemají).
Lidské životy jsou propletené a tak se andělé nezajímají pouze o dvaapadesátiletého Karla. Je tu ještě čerstvá, mladá vdova Ester a sebevrah Zdeněk. A mimo jiné Karlova manželka, která ho v hloubi duše přece jen ještě miluje a Zdeňkova maminka říkající si Kelly, bezmezně věřící v okřídlené, nádherné anděly.
Osudy Karla, Zdeňka a Ester se dnes propletou a Příbuzní ses jejich ztrátou budou muset co nejlépe vyrovnat. A právě to mají udělat andělé.
2 komentářů k “Michal Viewegh - Andělé všedního dne”
Zanechat komentář
Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.
Nahrávání ...
1.3. 2009 v 10:59
Vpodstatě tenhle názor chápu…;) Mám…no, podobnej. V téhle knížce se to projevuje taky, ale i přes to, některé myšlenky jsou zajímavé a neodneseš si z přečtení jenom tenhle názor na autora….
I když, ne že by se mi líbilo, to, že má každý předem daný osud….