Valná většina někdy to slovo zaslechla, někteří to možná i přečetli, a pár jedinců se snad podívalo na film vycházející z této hry s názvem My Fair Lady (ano, ten s Audrey Hepburn). Ale nechci nikomu křivdit, možná jste nadšenci a znáte to nazpaměť. :)  Pygmalión je dílem George Bernarda Shawa, velmi významného anglického dramatika, pro kterého jsou typické skvěle načasovaná ironie a kritika (přiznávám - z jednoho přečteného díla se to poznat nedá, takže jsem si to sprostě našla na netu).

Děj začíná kolem čtvrt na dvanáct večer, odehrává se v Londýně. Těžko říct, kdo je hlavní postavou, ze začátku to vypadá, že jí bude Líza Doolitlová, chudá a poněkud oprsklá květinářka, jak děj pomalu ubíhá, uvědomíte si ale, že princip hry je postaven na kontrastu samolibého, praktického a vzdělaného Henryho Higginse, fonetika, který se vsadil, že udělá dámu hodnou lepší společnosti z oné dívky, co vůbec neví která bije Pokud znáte význam slova Pygmalión, máte nejspíš už nejmíň mlhavou představu o tom, jakým směrem se bude další vývoj hry ubírat. A pokud neznáte, naznačím: Jelikož Higgins je (alespoň podle mého názoru totální ignorant a sobec (kdo dneska není), je přirozené, že si nevšiml změny, která se udála s Lízou. Teda ony se s ní udály dvě změny - tak za prvé, a o tohle přesně Higgins usiluje, už nemluví jako dlaždič a za druhé si začíná uvědomovat, že má jisté nenapodobitelné charisma a docela snadno by si mohla londýnskou smetánku podmanit. Jak jsem už řekla, tohle Higginsovi bohužel ušlo. Není se proto potřeba divit jeho překvapenému a snad i dotčenému výrazu, když se Líza vzepře a vmete mu do tváře jeho bezohlednost. A aby to byla správná hra, musí se tam někdo do někoho zamilovat. Já jsem po druhém přečtení (první nestačilo dospěla k názoru, že se zamilovala nejen Líza do Higginse, ale i on do ní, ačkoli si to nechce přiznat. No a teď by asi bylo potřeba to trochu odlehčit a napsat něco o tom, jak úžasně je to zábavné a vůbec se u toho nebudete nudit. Takže tedy: je to úžasně zábavná kniha a vážně se u ní nebudete nudit. Troufám si tvrdit, že pokud nejste parta dva měsíce prošlých sucharů, některým trefným poznámkám se budete řehtat jako koně.

Konec prozrazovat nebudu ani teď, ani nikdy jindy, protože jsem mrcha a radši vás nechám v napětí, dokud nedočtete do konce. Howgh.

Zanechat komentář

Musíš se přihlásit, pokud chceš přispívat.